Tarangire National Park

Tanzánie 2017

     Myšlenka cesty do Tanzánie vznikla vlastně už před časem - po návratu z Keni. Týden strávený v keňských národních parcích byl sice krásný, pestrý, s návštěvou masajských vesnic, s dvěma procházkami do buše a se lvy řvoucími v noci před plátěným stanem, kde jsme spali, ale scházelo to, na co jsem se nejvíc těšil - migrace pakoňů. Pro Tanzánii jsme tedy naplánovali cestu v jiném termínu, než do Keni - na únor, a vybrali čtyři národní parky, kde by se v té době migrace dala očekávat: Tarangire NP, Lake Manyara NP, Serengeti NP a Ngorongo NP. I když ten posledně jmenovaný byl krásný a kráter Ngorongo byl plný zvěře, vlastní migraci jsme zažili vlastně jen v NP Serengeti. Je to velký zážitek a každému přeji, aby se mu to také podařilo. Je až neuvěřitelné, kolik může být v jednu chvíli na jednom místě pakoňů a zeber a kolik šelem je následuje. Jen na záběry pakoňů brodících se mezi krokodýly v řece Masai Mara v Keni si budu muset počkat do příštího života (-:. Je těžké zjistit, kdy je v těchto místech pakoňů nejvíc, ani místní průvodci to přesně nevědí, protože doba kolísá a možná byla řeka Masai Mara plná pakoňů právě v únoru, když my byli na druhé straně Kilimandžára. Nevadí to ale příliš, i v NP Serengeti jsme viděli pakoně a  zebry ve velkém množství brodící se tamními jezery.

     Počasí v únoru je v národním parku Tarangire ještě suché, doba dešťů začíná v březnu, kdy by cesty byly o moc méně sjízdné.  Únor je na návštěvu vhodná doba, teploty se pohybují mezi 25 - 28 stupni ve stínu, na slunci je přiměřeně více, ale nevadí to. Džípy, kterými se po národním parku jsou otevřené, a tak se bez větší tepelné nepohody můžeme věnovat tomu množství slonů a opic, které v těchto místech žijí.

...