Nový Zéland - Jižní ostrov

Již cesta trajektem ze severního ostrova na jižní, tedy z Welingtonu do Pictonu, má své kouzlo. Než trajekt zakotví v Pictonu, musí projet rozeklanými skalami Arapawa Island, Curious Cove, vidíme i hluboko do zálivu Whatamango Bay.

Nad přístavem v Pictonu na nás čekají hned u silnice vyhlídky na záliv Grove Arm, je to příjemné přivítání.  

Cesta na jih pak vede přes tajemná Nelson Lakes, kde si můžeme najmout člun k malé projížďce, než budeme pokračovat k západnímu pobřeží ke Cape Foulwind. Před ledovcem Franze Josefa určitě nahlédneme do národního parku Paparoa, který je od Cape Foulwind jen hodinu cesty.

Sám ledovec Franze Josefa byl hezčí na podzim, i podle místních bývá na jaře často zahalen do mlhy. Za poslední roky však ledovec ustoupil díky teplu o několik set metrů, není již možné zajít až k němu, a tak se musíme spokojit s pohledem na morénu z velké dálky. Na druhou stranu je však ale přiznat, že studené a vlhké počasí, které tu v listopadu po zimě bývá, vytváří na místech původního ledovce zvláštní, tajemnou až mystickou atmosféru.

Oblast Mount Cook je krásná ve všech ročních dobách. Na jaře je tu přirozeně více sněhu, který podtrhuje mohutnost hory a krásu národního parku Westland Tai Poutini.  

Mimořádně krásné je pak jižní pobřeží s národním parkem Catlins Forest a majákem Waipapa Point Lighthouse. Úsek mezi městy Invercargilem a Balcluthou pak patří k těm nejromantičtějším místům na jižním ostrově,  těžko se nám s nimi loučilo.

Naopak v Christchurch po cestě zpět na sever, na nás padá tíseň. Ničivé zemětřesení  v únoru 2011 tu poničilo většinu budov, a tak z původně živého, výstavného města, jakým byl Christchurch před zemětřesením, je město smutné, jako po náletu, s mnoha domy dosud podepřenými kovovými  konstrukcemi,  aby nespadly. Uvědomíme si tu mnohem víc než kde jinde, jak jsme malí, nevýznamní a bezbranní proti silám přírody.

...