Peru

Peru: listopad 2010 a listopad 2017:

Peru je pro nás Čechy zemí exotickou, přesto není obtížné individuálně ji projet. K první cestě uskutečněné v roce 2010 jsem tu kdysi napsal krátký text, který zde ponechám. Na závěr bych chtěl připojit několik praktických poznámek k návštěvě Machu Picchu tak, jak jsme ji uskutečnili v listopadu 2017. Je to snadné, když máme informace.

Peru leží na jižní polokouli, roční doby tam jsou opačně než v Čechách, a to nám umožňuje naplánovat cestu na jiný termín, než na letní prázdniny, které jsou vhodnější pro cesty do severní Ameriky. Termín v listopadu, kdy je v Peru jaro a příznivá teplota mezi 15 a 25 stupni Celsia, se mi zdál nejlepší. Bylo jen třeba vyřešit délku pobytu, to byla základní otázka. Delší uvolnění z práce na podzim je obtížnější, nebylo ale jisté, dá-li se Peru za týden, který jsme měli k dispozici, zvládnout.

Hlavním cílem všech cestovatelů bývá mystické Machu Picchu a známá planina Nazca.

Machu Picchu je opravdu úžasným místem. Jsou to vlastně ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v Andách asi 80 km severozápadně od Cuzca. Nacházejí se na horském sedle nad řekou Urubamba v nadmořské výšce 2430 m n. m. Na Machu Picchu lze dojít několikadenním pěším trekem, ale také je tam možno dojet vlakem z města Cusco, případně Ollantaytambo. Je to méně romantické, ale nemáme-li moc času, je to možné. Rezervace vlaku je ale nutná.

Náhorní plošina Nazca je pak jedním z nejtajemnějších míst na zeměkouli. Při pohledu z letadla skýtá až neskutečnou galerii obrazců vyrytých do země vysokých mnoho metrů. K čemu sloužily a jak je mohli indiáni vytvořit, aniž by je viděli seshora, není dodnes jednoznačně prokázáno. Erich von Däniken v nich viděl přistávací plochu pro mimozemšťany, ale spíše šlo o vzkazy božstvům.

Peru nás však překvapuje na každém kroku. V oblasti Cañon del Colca je nejvíc typických stupňovitých políček, velmi krásným místem je i jezero Titicaca. Cusco je město s nevšední atmosférou a na pobřeží v oblasti Gran Tablazo de Ica bývá na jaře mnoho krabů. Fotograficky vděčná je oblast Cordillera Yauyos a Lima, to je nakupení památek vůbec...

Peru je nádherná země a mnohem více než kde jinde tu platí Livingstonovo "Sama cesta je cíl..." Náhorní planiny, hory, hluboká údolí, lamy, ale také zajímavé pobřeží, to vše je Peru. A nakonec tím nejdůležitějším zjištěním je, že i do jižní Ameriky je možné vydat se individuálně, jen s voucherem na zapůjčení auta, vlastním itinerářem, mapou a navigací, a to i když nemáme více času než pracovní týden a k němu dva víkendy. Chtěl bych tedy dodat odvahu všem, kdo v Peru nebyli a třeba nemají moc času. Kupte jen letenku a vše ostatní jde již samo...

Peru 17. - 24. 11. 2017:

            Tak jako kdykoliv dříve, byla naše cesta limitována počtem dnů, na které jsme se mohli uvolnit ze zaměstnání. Týden a dva víkendy k tomu je pro Peru časem možným, pokud bych ale mohl radit, hodily by se 2-4 dny navíc, cesta by byla klidnější. Pokud chceme z Limy dojet do Ollantaytambo (a odtud se vydat na Machu Picchu), potom navštívit jezero Titicaca, Cañon del Colca a po cestě zpět se zastavit na plošině Nazca, ujedeme něco málo přes 4 000 km.

            Rozhodující částkou v rozpočtu je cena letenky. Pokud se nám podaří letenku koupit levně, jsou náklady nižší, než do jiných koutů světa.

            Výměna místní měny (nový sol) je možná v bankomatech na letišti (1 sol je cca 6,8 Kč). 1 300 solů, které jsme na týden měnili, postačilo na všechny cash výdaje.

            Půjčení auta není v Peru problém, cena je srovnatelná např. s USA, vejdeme se do

1 000 Kč na den. Půjčovna (my zvolili Europcar) je v blízkosti letiště, odvezl nás k ní pracovník půjčovny, který na nás čekal na letišti. Auto je možné rezervovat přes internet, my volili jako prostředníka cestovní kancelář Jedu.cz (jako i v případě jiných cest). Cena není vyšší a je jistota, že máme dobrou pojistku. Více píši o půjčovnách aut v průvodcích po Americe, v Peru je vše podobné. Benzín stál v roce 2017 cca 23 Kč/litr, síť čerpacích stanic je relativně hustá, čerpací stanice jsou s obsluhou a na většině lze platit platební kartou (prakticky všude však vyžadují Visu, pro MasterCard nemají terminály). Peru je chudá země, a tak peruánští policisté nemají mnoho radarů k měření rychlosti. Aby správa cest trochu zkrotila jihoamerický temperament, vybudovala na silnicích velké množství retardérů, které jsou jen zčásti označeny značkami. Je třeba na ně dávat bedlivý pozor, téměř pravidelně jsou při vjezdu do měst a vesnic. Někde i na rovné silnici, kde by mohl jet někdo náhodou rychle. A to je teprve překvapení...

            Z Čech jsme odlétali v pátek ráno, cestu autem v Peru jsme volili z Limy přes Pisco a Nazcu do Chalhuaanca a dále do Ollantaytambo. Tam jsme přijeli v neděli večer, na pondělí jsme měli rezervovanou dopravu a vstupenku na Machu Picchu. Za dva dny je možné cestu zvládnout, pokud už kousek ujedeme v pátek večer (do Limy se přilétá kolem 17. hodiny). Pokud však používáme plánovač tras od Google a na místě navigaci GPS, musíme vždy připočítat  1/4 až 1/3 času víc. Cesty přes peruánské Andy jsou sice relativně dobré, asfaltované, ale jsou přeplněné kamiony (myslím, že se Peru velmi rozvíjí, nárůst počtu kamionů a autobusů je za posledních sedm let extrémní). Předjet s opatrností lze, asi bych příště volil trochu silnější auto (1.3 l je na Peru dost málo), země je extrémně hornatá. Jezdil jsem v mnoha koutech Země, nikde není tolik zatáček. Opravdu.

            Ubytování jsem zajišťoval přes Booking.com. Jde to velmi dobře, ceny hotelů jsou ve srovnání s USA, Afrikou či Austrálií poloviční, pokud bychom chtěli opravdu šetřit, lze nalézt cenu kolem 500,- Kč/pokoj v hotelu pro dva za noc, v ubytovnách ještě podstatně méně. Podle slov některých přátel (které jsme potkali při cestě domů na letišti), je však při nižších cenách za ubytování problém s hygienou. Rezervace noclehů je velmi vhodná, samozřejmě je k tomu třeba GPS, abychom hotel našli. Velmi vhodné jsou hotely se snídaní, cena snídaně není vysoká.

            Stravování je možné v místních hospůdkách (cena za oběd s nápojem cca 50,- Kč), v zemi je také poměrně hustá sít normálních potravinářských prodejen. Jídlo je velmi levné, všude lze zakoupit i balenou vodu.

            Zdravotní ohrožení není v Peru velké, speciální očkování nemusí být, vhodná je přirozeně vakcinace proti hepatitidě A, ale to nakonec kdekoliv ve světě. Je dobré mít s sebou Ercefuryl, teoretická možnost průjmu je stejná, jako v kterékoliv jiné méně rozvinuté zemi. Při pití balené vody však můžeme průjmu vyhnout.

            Návštěvu Machu Pichu pokládám za nejhezčí část naší cesty. Vedle toho, že je možné během několikadenního treku dojít na Machu Picchu pěšky, není jiná možnost, než se tam dostat mikrobusem z městečka Aguas Calientes. Mikrobusů jezdí nahoru na Machu Picchu denně bezpočet, rezervace není nutná, jízdenky se kupují u pokladny v Aguas Calientes, cesta trvá asi dvacet minut. Do Aguas Calientes však nevede volně průjezdná silnice, je tam nutno dojet vlakem z města Cuzco (cesta trvá asi čtyři hodiny). Vlak projíždí starobylým městečkem Ollantaytambo. Tam silnice vede. Autem jsme tedy dojeli do Ollantaytambo v neděli večer, přes Booking.com jsem měl rezervován hotel Sol Natura, který má velké parkoviště a odkud je to k nádraží pět minut pěšky. Hotel je trochu dražší, ale stále je cena 1.400,- Kč velmi přijatelná a navíc bylo možné u hotelu parkovat celé pondělí, kdy jsme byli na Machu Picchu. Vlak z Cusco (resp.  našem případě z Ollantaytambo) provozuje společnost PeruRail, je nutná rezervace dopředu. Je to však možné přes internet. K tomu, aby bylo možné zakoupit přes internet jízdenku na vlak, musíme si nejdříve zarezervovat polodenní či jednodenní vstupenku do areálu Machu Picchu (Ticketmachupicchu.com). Ceny jsou na příslušných stránkách, první odjezdy jsou velmi brzké. My odjížděli z Ollantaytambo v 5.05 (je třeba být na nádraží ve 4.35). Je dobré si přivstat, ranní mlhy nad horami kolem Machu Picchu jsou krásné a také turistů je v areálu dopoledne podstatně méně, než odpoledne. Cesta z Ollyantambo trvá asi hodinu a 40 minut. Jednodenní návštěva Machu Picchu přijde na pět tisíc korun (vlak z Ollantaytambo do Aguas Calientes + mikrobus z Aguas Calientes na Machu Picchu + vstupné), kdo však chce aspoň jednou v životě Machu Picchu vidět na vlastní oči, tomu nezbývá, než se s touto cenou smířit. Je vysoká, ale je málo míst s tak mimořádně emotivní atmosférou.

            Informace o Peru jsme získávali m.j. na webu www.dojizniameriky.cz. Za jistý poplatek by bylo možné zajistit si rezervace k návštěvě Machu Picchu u této cestovní kanceláře.

            Cestu z Ollantaytambo zpět do Limy můžeme naplánovat kolem jezera Titicaca a přes  Cañon del Colca. Není to velká zajížďka. Jezero mě v roce 2010 trochu zklamalo. Je to prostě vodní plocha, a to, že je vysoko na náhorní planině a hluboké, na místě samozřejmě nevidíme. Kdo by však měl dva dny navíc, mohl by navštívit rákosové ostrovy, které plavou na jezeře a na kterých žijí domorodí Peruánci. My jsme tentokrát zamířili přímo do Cañon del Colca za kondory.  Východiskem k cestě do kaňonu a na vyhlídku Mirador Cruz del Cóndor je městečko Chivay. Odtud dojedeme na zmíněnou vyhlídku asi za hodinu a půl. Horní okraj kaňonu v těchto místech je pokládán za nejlepší místo k pozorování kondorů na světě, ti však létají zejména brzo ráno (mezi 7. a 8. hodinou) a později odpoledne. Přes den často odpočívají.  

V okolí Cañon del Colca  je mnoho typických terasovitých políček, jinde jich tolik nevidíme. Pokud někdo pojede za kondory, měl by asi přespat v městečku Chivay a z něho vyjet na vyhlídku brzo ráno. Kaňon však není průjezdný, před další cestou na jih se musíme do Chivay vrátit.

            Z Cañon del Colca již směřujeme na západ do Limy. Po cestě projíždíme městem Nazca (španělsky Nasca), v jejímž okolí je známá planina s geoglyfy.

Na planině Nazca je více než 300 obrazců vytvořených odhrabáním svrchní tmavé části půdy. Vytvořili je indiáni, ale jejich důvod, ani doba vzniku nejsou zcela zřejmé. Určitě tu jsou několik set let, řada z nich je mnoho desítek metrů velkých. Například jedna z nich - kondor - má na délku 134 m. Šmouhy na fotografii jsou od nečistot na okénku letadla. Asi se někdo o sklo opíral rukou při divokém letu místních pilotů, kteří ve snaze, aby byly obrazce vidět, kolébají letadlem ze strany na stranu. Ani mně nebylo se žaludkem nejlépe. Dva z obrazců můžeme vidět z malé rozhledny stojící přímo u silnice, lepší pohled je samozřejmě z letadla         

          V městě Nazca je několik agentur, které lety malými letadly pro 6 - 10 osob organizují. Levnější a rychlejší možností je ale zajet přímo na letiště (dle GPS) a tam si letenku koupit. Je několik možností od 80 do 150 USD. Cena je vysoká, zážitek ale dokonalý zejména pro toho, kdo se zaujetím četl Dänikenovy knihy...

            Cesta zpět do Limy je již snadná, v části je dokonce vybudována dálnice. Pozor, na ní jsme však viděli několik policejních aut s mobilními radary! Je třeba vytvořit si dostatečnou časovou rezervu jak na cestu do centra, tak potom na letiště. Provoz v Limě je velmi rušný, cesty mnohde ucpané a jediným pravidlem, které Peruánci trochu respektují, je červená na semaforech. Jinak jede každý tam, kde je kousek místa, snad i tam, kde to místo není. Je to dobrý trénink periferního vidění (-:

            Jistou možností, jak v relativním klidu strávit čas těsně před odletem, je návštěva limské ZOO v městském parku. Je hezká a je hlavně asi jen 10 - 20 minut od letiště, to podle provozu. Přesto je i zde třeba časová rezerva.

            Řízení auta v Peru je spojeno s mnoha zážitky, na druhou stranu nám auto dává velkou volnost, je to náš přechodný domov a jedině díky němu lze navštívit uvedená místa během jediného týdne. Odměnou za útrapy při cestování a dlouhé cesty nám však jsou pohledy na lamy na náhorních planinách peruánských And i všechna místa, která jsem zmínil. Nevím, jestli se podívám do Peru ještě potřetí, ale jsem rád, že jsem tam jel aspoň podruhé. Peru je divoká a krásná země s přátelskými lidmi. Pomohu-li pak někomu v Čechách těmito informacemi, potěší mě to...

...