Čína

Zde, v albu "Čína", zcela upřímně přiznám, že jsme ji absolvovali, na rozdíl od většiny jiných výletů do světa, s cestovní kanceláří. V Číně není možné půjčit si auto, volně vyjet z Pekingu a individuálně cestovat po zemi. Museli jsme se tedy smířit s místní průvodkyní vodící nás jako ovce za vlaječkou na deštníku, ale zase jsme měli odborný výklad... Z těch názvů dnes už vůbec nic nevím, to musím také přiznat, ale bylo to tak nějak pohodlné. Jen času stráveného na opulentních obědech a večeřích mi je dodnes trochu líto. Než personál restaurace obslouží celý zájezd, to byste si za ten čas sami prohlédli polovinu města. A kdybychom spali v jen o trochu prostších hotelích, mohla být cena zájezdu výrazně nižší. To ale nejspíše cestovní kanceláře neřeší. Kdo chce do Číny, tak na to asi má, že? . .Pokud jedeme individuálně, utratíme mnoho za benzín (kilometry nepočítáme - již cesta je cíl - Livingstone..), není nám líto peněz za jakékoliv vstupné či víza (Např. Namíbie, kde jsme byli jen jeden den u Fish River Canyon). Několikapokojové apartmá zajištěné cestovní kanceláří v Číně (ale i jednou později a jinde), nepokládám za nutné. No, něco za něco...

Nicméně, i přes trvalý pocit jisté nesvobody dané hromadným programem, nejsou mé vzpomínky na Čínu špatné. Je to zajímavá země s typickou kulturou, mimořádnými stavbami a zdvořilými lidmi. Bez toho, aby se člověk alespoň jednou prošel po Velké čínské zdi, se v životě špatně usíná (-:. Kdo se však do Číny vypraví, musí počítat s opravdu velkým množstvím turistů. A když řeknu  s opravdu velkým počtem, tak to myslím tak, jak jsem řekl. Je to pak na Velké čínské zdi ještě větší tlačenice, než v pověstných Lourdách. A tak vyčkávejte na déšť, hned to vysvětlím: Po prvních chvílích na zdi, kdy cesta byla zcela ucpána skupinami podobnými té naší (je to tak prý běžné i mimo sezónu), začalo pršet. V tu chvíli se zeď vyprázdnila, zmizely i ty desítky "pouličních umělců a prodejců", kteří vám na zdi nabízejí cokoliv, ale hlavně trvale. A teprve tehdy to byla ta pravá Velká čínská zeď, jak jsem si ji vždy představoval: Pustá, tajemná, mohutná a krásná. I několik snímků bez turistů se mi podařilo a za ně jsem vděčný. Tedy poučení: Do Číny vždy s pláštěnkou a čekat na déšť (-:

...