Egypt 23.2.- 2.3. 2019

            Vytvoření webu Cesty za sluncem jsem od počátku mínil jako motivaci pro ty, kteří se chtějí vydat za svými dětskými sny individuálně, bez cestovní kanceláře. Egypt je tak trochu výjimkou. Skutečně jsem měl klukovský sen vidět pyramidy a plavit se lodí po Nilu. Po přečtení knížek Tajemství faraónů a Egypťan Sinuhet od Mika Waltariho kdysi dávno se můj sen proměnil ve velké přání. Cestu do Egypta individuálně bych však pokládal za zbytečně komplikovanou zejména proto, že neumím smlouvat (což je v Egyptě nutné), a to by nám určitě způsobilo neúměrné náklady ve všech položkách. Týdenní cesta s cestovní kanceláří mi připadla jako lepší řešení, a tak jsme ji zvolili. Štěstí jsme měli v tom, že jsme dostali jako průvodce rodilého Egypťana, který studoval kdysi v Čechách. Na žádné dovolené v životě jsme sice nikdy tak brzo nevstávali jako v Egyptě, průvodce nám dával budíček vždy brzo ráno, ale ukázalo se to jako prozíravé. Většinou jsme byli u hlavních památek mezi prvními, a to je v Egyptě, v současnosti opravdu hodně navštěvovaném, velmi důležité. Odpoledne je všude více turistů, než v jihofrancouzských Lourdách.. (-:

            Do Egypta je třeba vízum, je ho možné koupit na letišti za 25 USD, může ho však již dopředu zařídit cestovní kancelář a je pak součástí celé platby.

            Létá se do Hurghady, autobusem lze odtud stihnout výlet do Káhiry s návštěvou Egyptského muzea a pyramid v Gíze za jeden den. Pyramidy v Gíze jsou monumentální. Nikdo dosud přesně nevysvětlil způsob, jak Egypťané pyramidy stavěli a stojíte-li pod nimi, je vám jasné, že to nikdy nikdo nevysvětlí. Nedivím se, že tyto stavby fascinují generace cestovatelů, jsou ve skutečnosti opravdu mohutné.

            Do historických sídel Luxoru a Karnaku na Nilu, kde se nasedá na loď, jsou to z Hurghady čtyři hodiny, takže ještě ve stejný den lze prohlédnout celé centrum Luxoru a Karnaku, kde stojí jak chrámy zasvěcené thébské trojici bohů (Amonovi, Mut a Chonsovi), tak vlastní chrám boha Amona. Mezi sloupy těchto staveb jsem cítil velký respekt ke stavebnímu umění starých Egypťanů, v Údolí chrámů na západním břehu Nilu jsem si zase připomenul krásu pokladů z hrobu faraóna Tutanchamóna, jejichž originály jsou v Egyptském muzeu v Káhiře. Jejich velmi povedené kopie asi každý z nás viděl někdy v minulosti na putovní výstavě, kterou lze občas navštívit v některých českých městech.

            Jistou výhodou návštěvy Egypta s cestovní kanceláří jsou například i exkurze do výrobny papyru a parfémů. Pomineme-li jejich komerční důvod (jak jsou samozřejmě koncipovány, protože to v Egyptě jinak nejde), jsou to místa velmi zajímavá. Tlaku obchodníků tu lze ale docela dobře odolat, stejně tak, jako prodejcům v pouličních bazarech. Pokud nenavážeme oční kontakt s prodejcem a (z jejich pohledu) se možná přihlouple usmíváme, abychom neurazili, soustředí se rychle na někoho jiného.. Není ale možné si zboží podrobněji prohlížet, nebo se jen letmo podívat na obchodníka. Toho se pak dlouho nezbavíme (-:.

            Pozor také na ochutnávání drobného ovoce, které vám obchodníci na tržištích nabízejí. Nejen, že je to krajně nehygienické, ale viděl jsem obchodníka, který dlouho pronásledoval ženu s žádostí o 5 egyptských liber za jakýsi maličký plod, který neprozřetelně okusila. Je to podobné i tehdy, budete-li si nějaké zboží prohlížet tak, že ho vezmete do ruky. Pokud ho opravdu nechcete, je lépe jen z dálky pozorovat. Svou urputností odrazují obchodníci mnoho turistů, kteří by si jinak tržiště a bazary rádi prohlédli.

            Lodě plovoucí Po Nilu jsou standardizované, a to i proto, aby je v přístavištích bylo možno postavit vedle sebe a cestující mohli ke své lodi přecházet přes recepční sály ostatních lodí. Je to docela praktické, přístaviště tak může být poměrně malé a do centra města je to blízko. Jde o jakési plovoucí hotely, jednotlivé kajuty jsou podobné běžným hotelovým pokojům. Účastníci, kteří měli zaplacený jednolůžkový pokoj, si ale stěžovali, že tyto pokoje jsou v nejnižší části lodi, prakticky ve výši hladiny a jsou velmi malé, Asi je na to třeba dát pozor.

            Lodě plují částečně přes den, částečně přes noc, a to až do Asuánu, dále to samozřejmě není možné kvůli přehradě. Nicméně návštěva známé Asuánské přehrady je velmi zajímavá.

            Pod názvem Asuánská přehrada se ve skutečnosti skrývají dvě přehrady, starší Nízká Asuánská přehrada a novější Vysoká Asuánská přehrada.

            Asuánská přehrada vznikla pro zabránění každoročního zaplavování území v oblasti dolního toku Nilu. Měla původně dosahovat délky 1900 metrů a výšky 54 metrů. Tyto rozměry se však později ukázaly jako nedostačující, a proto musela být v letech 1907 – 1912 a 1929 – 1933 postupně zvednuta. Ani to však nestačilo a když v roce 1946 přehrada málem přetekla, vláda se rozhodla vystavět 6 km proti proudu přehradu novou a mnohem vyšší.

            Nová Asuánská přehrada je 111 metrů vysoká, 480 km dlouhá a má 16 km v nejširším místě. Za ní vzniklo tzv. Násirovo jezero. V místech, které bylo třeba zatopit, 260 km od Asuánu, stály však dva chrámy Abú Simbel. Aby byly zachráněny, byly v letech 1963-68 rozřezány a přemístěny o 210 metrů dále a 65 metrů výše. Musela to být pořádná práce, když pomyslíme, že jen vstupní sochy faraóna Ramesse II. jsou vysoké 20 metrů.

            Mimo oficiální program daný cestovní kanceláří nabízí někdy průvodce v čase vyhrazeném odpočinku i výlety pouze pro zájemce. My jsme dostali možnost podívat se do núbijské vesnice. I když jsem očekával něco podobného, jako jsou vesnice masajské v Keni s poněkud umělými tanci určenými turistům, zažili jsme zcela něco jiného. Šlo o procházku reálnou vesnicí, spíše však městečkem, kde Núbijci normálně žijí a mají i svou školu. Vedle návštěvy malé keramické dílny nás průvodce zavedl také do jakési minizoo, kde odchovávají krokodýly. Někdo si pochoval krokodýla sedmiměsíčního, nemajícího ještě zuby, a tak bezpečného, někdo si mohl pochovat i krokodýla čtyři roky starého, který by již dokázal ukousnout prst. Bříško má takový krokodýl studené, ale hebké.

            Možnost individuálních výletů pořádaných průvodci bude asi různorodá, dána lokálními možnostmi. Již doma před zájezdem je třeba na tuto možnost pamatovat a vzít s sebou jisté množství USD v hotovosti. My platili za návštěvu núbijské vesnice 25 USD na osobu, ale to bude samozřejmě různé. Průvodci bylo nutné zaplatit v hotovosti. Americké dolary jsou v Egyptě, jako ostatně téměř všude ve světě, univerzálním platidlem. Jsou vhodné i na bakšiš nosičům zavazadel v hotelích. Nosiči jsou všude, jsou ochotní, ale také se po doručení zavazadel pohybují v pokoji (ukazujíce jeho přednosti) do té doby, než nedostanou malou odměnu. Je tedy dobré mít z domu nějaké dolary, ideálně rozměněné na jednodolarovky. Hned po příletu do Egypta je pak ale užitečné vybrat si nějaké egyptské libry z bankomatu. Na lodích bankomaty nejsou a je to tedy jiná situace, než u zájezdů pobytových, kde je k bankomatu vždy blízko. Za zmínku stojí úsměvné jednání recepčních v hotelích, kteří hostům při předání klíče k pokoji spiklenecky zdůrazňují, že jde o "very good room". Když uctivě anglicky poděkujete, zeptá se vás recepční "Do you speak English?". Odpověděl jsem mu, že rozumím velmi dobře, a že mu za hezký pokoj děkuji... "Velmi hezký pokoj" ale nabízejí všem (-:

            Teplota se koncem února pohybuje v Egyptě mezi 15 až 20 stupni C., bývá tu většinou sucho a slunečno.  Noci jsou ale podstatně chladnější, občas vane studený vítr, s čímž je třeba počítat. Proto jsou moře i bazény u hotelů v této roční době studené, myslím, že spíše pro otužilce. Je to výrazný rozdíl například od Thajska.

            I když je v turistických centrech relativní čistota, je třeba brát vážně hrozbu Faraónovy nemoci, zvané také Tutanchamónova pomsta. Bakterie podobné bakteriím tyfu jsou přítomné v místní vodě, ze které Egypťané vyrábějí led do nápojů, anebo s ní oplachují zeleninu, z níž vyrábějí chutně vyhlížející saláty. Nejde o hrozbu .., mnoho těch, kdo se ledu v nápojích a zeleninových salátů nevyvarují, onemocní zažívacími problémy a poměrně těžkým průjmem, zimnicí a závratěmi. Speciální léky lze zakoupit ve všech místních lékárnách. Z našich léků je poměrně účinný Ercefuryl, je však nevýhodou, že je pouze na lékařský recept. Nicméně si stejně myslím, že mít ho v Egyptě, a to spolu s nějakým dobrým probiotikem (například Hylak Forte), je užitečné.

            Týdenní pobyt není na Egypt nijak moc. Nicméně si myslím, že i za pouhý týden lze plavbu po Nilu z Luxoru do Asuánu dobře stihnout, a to i s návštěvou hlavních památek přilehlé oblasti. Ani po návratu z cesty si nemyslím, že by byla lepší alternativou cesta individuální. Bez cestovní kanceláře lze cestovat jak po Severní, tak Jižní Americe, po Austrálii, po Novém Zélandu či Japonsku, pro Egypt se mi zdá průvodce výhodný. Je to ale samozřejmě jen můj názor.

            A na závěr něco, co jsem si sem dovolil vypůjčit z Waltariho "Egypťana Sinuheta". Je to moc hezké..

Egypťan Sinuhet

Stál jsem na přídi lodi a moře se vzdouvalo zelené kolem mne a vítr rozvíval všecky marné myšlenky, ale já stále ještě viděl kdesi v dáli oči, které byly jako měsíční zář na moři a slyšel jasně Minein rozmarný smích a viděl ji tančit na udusaných mlatech při cestách babylónských, v lehkém šatě, mladou a ohebnou jako rozvíjející se rákos papyru. A tento obraz mi již nepůsobil ani bolesti ani utrpení, nýbrž byl jako lahodná muka, jež pociťuje člověk po probuzení, vzpomíná-li na sen, který byl krásnější než život sám. Proto jsem se radoval, že jsem ji potkal, a nikterak jsem si nepřál vymazat ze svého života jediný okamžik, jejž jsem žil podle ní, neboť jsem věděl, že by má míra nebyla bývala naplněna, kdybych ji nebyl potkal.